Proto bychom si to měli uvědomit a měli bychom pít jen čistou, opravdu čistou vodu.
Čištěním vody se zbývala od nepaměti snad každá civilizace. Používaly se k
tomu různé filtry. Od primitivních pískových po dokonalé moderní nanofiltry. Ovšem ani ten nejdokonalejší filtr neumí
zachytit velmi jemné a lehké částice, které jsou menší než molekula vody
(hormony, bělidla, těkavé látky, mikroplasty, viry a pod). V 70. letech byla v USA patentován zajímavý a jedinečný způsob filtrace vody, který
využívá k oddělení čistých molekul vody polopropustnou potravinářskou membránu.
Špinavá voda klouže volně po membráně, do které se nasají jen molekuly vody,
které membránou prostoupí a odchází do čisté části systému.
Těžká špína a velké nečistoty se po membráně odkoulí do odpadu (spodní
cestou). Lehké části (hormony, bělidla, těkavé látky, mikroplasty,
viry a pod), se také odplaví do odpadu (horní cestou). Jsou
unášeny proudem v horní části nečisté vody.
Tento princip vědci zkopírovali z přírody: Slupky
třešní či švestek jsou také taková polopropustná membrána, která může dovnitř
pustit jen a jen čisté molekuly vody. Ostatní cizí látky by ovoce zničily. Za
vydatných dešťů se běžně stává, že ovoce propustí víc vody než je zdrávo, a
ovoce praskne. Molekula vody má tu schopnost, že vlastní vahou
(odborně řečeno vlastním osmotickým tlakem) se umí prosát nepropustnou slupkou ( v našem případě membránou )
Princip čištění v našich přístrojích:
Než se pustí voda na membránu, tak se zadrží hrubé nečistoty třemi
mechanickými předfiltry (z toho je jeden uhlíkový). Čerpadlo,
které je nezbytné pro vysokou účinnost membrány, natlakuje
systém do provozního tlaku.
Membrána, která je smotaná do válce, se pomalu nafukuje do provozní
pozice. To trvá řádově několik sekund. Přitom membránou propadnou lehké částice
(po vypnutí zas propadnou těžké nečistoty). Proto by se první 2 dcl měly odpustit odpadu, nebo použít tam, kde takové
znečištění nevadí. Proto kvalitní systém nemůže být opatřený
zásobníkem. Tam tyto nečistoty membrána vypustí a "naředí" jimi
již čistou vodu.
Aby byla membrána natlakovaná v to
správném provozním tlaku, tak se musí požít tlaková brzda, tzv. restriktor. Musí být umístěný až a membránou a musí klást
přesně tak velký odpor, aby udržel membránu v optimálním tlaku. Nesmí být ani
vysoký ani malý. Proto se restriktory ladí extra na
každou vyrobenou sérii membrán. Proto nemůžeme dávat na výběr z několika druhů
či výrobců membrán Restriktor současně řídí
poměr čisté vody a špinavé, která se odvádí do odpadu. Správně naladěný restriktor odvádí do odpadu nečistou vodu v poměru 1:2 (1
litr čisté vody : 2 litry odpadní). Dobrý systém by
měl být opatřený spínací automatikou, která sama podle tlaky spíná
čerpadlo.
V neposlední řadě by neměl chybět na membráně
kvalitní manometr, aby se mohl monitorovat tlak na membráně. Systém by měl
být opatřený min. jednou zpětnou klapkou, která zabrání průniku nečisté
vody do čisté části systému.
Pozornost je potřeba věnovat také předfiltrům. První by měl mít průhledné
pouzdro, aby bylo vidět znečištění, podle kterého se dá výměna předfiltrů
buď zkrátit nebo prodloužit. Výměna předfiltrů u
našeho systému by se dala náročností přirovnat k výměně žárovky.
Protože toto čištění vody pracuje s přirozeným osmotickým tlakem, říká se mu
běžně osmotická filtrace či osmotická voda
Toto označení ale je nešťastné. Pod označením "osmotická voda" si
můžeme představit buď naši studánkovou vodu, nebo vodu ještě dál doupravenou deionizátory,
mineralizátory, zářením... Taková voda už není
studánková. Dokonce deionizovaná voda, by se neměla
vůbec objevit v domácnostech. Takže není divu, že "osmotická voda" má
plno odpůrců a že zbytečně vznikají nekonečné diskuze dvou táborů. Přitom každý
má svoji pravdu.
Jak je to s vyplavením živin a minerálů?
Někdo si myslí, že čistá voda z našeho těla odvede živiny a minerály. Čistá
voda organizmus čistí. To znamená odvádí s něj jen a
jen nečistoty. Zdravou tkáň nemůže poškodit. Je to přeci jen voda, žádná
kyselina. Kdo nevěří, může si udělat pokus na vlastním, nebo cizím těle tak, že
zašpiní hřbet ruky a bude jej polévat každou hodinu studánkovou vodu. Pokud
špína časem zmizí, a kůže zůstane zdravá, mám pravdu. Pokud se kůže rozleptá, a
vylezou kosti, má pravdu druhá strana.
Může se stát, že voda odvede z těla v rámci očisty i nějaký minerál, který nás
zanáší. Strach mít nemusíme, organizmus si jej vezme hned z prvního jídla
(třeba i z řízku či tlačenky). Máme dvě možnosti: Buď vyměníme pro náš organizmus
nevhodný minerál za stejný z vařeného nezdravého jídla, a
nebo jej vyměníme za zdravý, vitální organický. Jak na to, se dozvíme z
knihy "Oprawme se".
Co naše čističky z vody umí odstranit?
Jednou větou - vše, co do čisté vody nepatří. Tato odpověď mnoha lidem nestačí, tak namátkou :
hormony, bělidla, těkavé látky (jako například
benzín, toluen a pod.) antibiotika, antidepresiva,
drogy, umělá sladidla, mikroplasty,
rozpouštědla, těžké kovy, lehké kovy, chlor, fluor a veškerou jinou chemii.Ale
odstraní i radon, arsen, pesticidy...
Samozřejmě membrány Filmtec, které používáme (nebo jejich kvalitní ekvivalenty) nepropustí ani
organické prevíty jako jsou bakterie či dokonce nezničitelné viry. Prostě naše
čističky odstraní opravdu vše na co si
vzpomenete.
Není to žádný zázrak, v podstatě čistička nepracuje na principu, že čistí, ale jednoduše nechá všechno téct, a membránou se oddělí jen čistá voda, která potom už teče odděleným vedením. Protože voda propadne přes membránu vlastní vahou ( osmotickou ), je stále stejná. Přesně tak, jako když padala z mraků ve formě dešťových kapek, než nabrala nečistoty z ovzduší a půdy.
"Je to prosté", jak by řekl klasik aneb " v jednoduchosti je síla."
Ať Vám naše studánková voda přinese hodně zdraví a štěstí.
Za tým Ozmozy.cz Ing. J. Zeman